Tělo oživuje životní síla (energie). Když člověk zemře, životní síla a duše tělo opouští. Tělo přestává fungovat, rozpadá se.

Kvalitu života a jeho délku určuje síla naší energie. Síla energie také souvisí s naší obranyschopností vůči vnějším patogenům (s imunitou).

Je to pravě naše životní síla, která ovlivňuje to, zda se nakazíme nějakým virem a jak tento virus ovlivní naše zdraví.
Čím je životní síla větší, tím jsme více chránění. To je důvod, proč v kontaktu s viry někdo onemocní a někdo jiný nikoliv.
Žádný prvek náhody v tom nehraje roli. Jde o naší imunitu, o naší sílu.

Je přirozené, že životní síla slábne s postupujícím věkem, a to je také důvod, proč jsou staří lidé obecně náchylnější k onemocněním a sama nemoc má pro ně mnohdy i závažnější následky.

Kvalitu a sílu naší energie ovlivňuje především zděděná konstituce (DNA), ale i náš způsob života – konkrétně dýchání, stravování, odpočinek a naše myšlenky. Právě tyto oblasti jsou v naší moci a máme zde k dispozici velký prostor, jak své zdraví posílit.

Když jsme v psychickém klidu, myslíme pozitivně, náš dech je hluboký a dlouhý, správně se stravujeme a dostatečně odpočíváme, pak máme silnou životní sílu a imunitu. Pokud žijeme ve strachu, dýcháme povrchně, špatně jíme, málo se hýbeme a dostatečně neodpočíváme, naše obranyschopnost bude velmi slabá a jednoduše pak onemocníme.

Atmosféra strachu je tak to nejhorší, co můžeme udělat pro své zdraví. A každý by si měl uvěmit, jak produkováním a živením strachu škodí v první řadě sobě, ale i ostatním.

Vytvářet a živit strach je velká nezodpovědnost.

(přejato od Františka Bartoše)